Původ vody Zákoutí, tak jako prakticky všech podzemních vod u nás, je prostý. Dešťová voda na jižních svazích Sedloňovského vrchu vsákne do půdní vrstvy a pomalu sestupuje sítí otevřených puklin do hlubších poloh horninového souboru. Když se tyto pro vodu propustné cesty začínají v hloubce kolem 100 m svírat a voda již nemůže sestoupit hlouběji, obrací svou cestu a začíná proudit ve směru sklonu terénu do údolí, kde se zpravidla nepozorovaně vlévá do povrchových toků. Takovýto jednoduchý původ by měla i voda zdejšího pramene, nebýt jedné významné okolnosti - existence geologického zlomu. Ten porušuje zdejší horninový soubor několik desítek metrů nad údolním dnem, má východo-západní směr a podél něho se m.j. prudce stáčí k západu i tok Bělé, směřující původně od Šerlišského Mlýna k jihu. Zlom představuje jakousi podzemní hráz, která znemožňuje další průsak podzemní vody do údolí Bělé, a ta vystupuje směrem k povrchu několik desítek metrů nad údolním dnem. Protože je ale zlom velmi starý a zasahuje hluboko do nitra Země, vystupuje podél něho k povrchu nejen voda, ale i řada vzácných plynů, jimiž se podzemní voda obohacuje.

V Zákoutí teče z každého kohoutku a v létě si v ní můžete zaplavat.